Dne 28. září si český národ připomíná Den české státnosti, který je zároveň i svátkem Svatého Václava, patrona Čech a Moravy. Svátek připadá na den jeho zavraždění asi v roce 935 za účasti Václavova bratra Boleslava.

Kníže Václav (907-929/935) byl světec z rodu Přemyslovců, syn knížete Vratislava I. a kněžny Drahomíry. V dětství byl vychováván svou babičkou Ludmilou na hradě Tetín. 

Doba Václavovy vlády je již od počátku charakteristická jeho podporou křesťanské církve a dalším upevňováním moci Přemyslovců nad českými zeměmi. Mezi jeho významné ctnosti patřila silná vůle, hluboká zbožnost a mírumilovnost.

Panovník, jemuž záleželo na dobru národa

Pro dobro národa se snažil o pozvednutí morálky a pokřesťanštění země. Václavův politicko-náboženský směr, jeho orientace na Sasko a odklon od vazeb na Bavorsko, se znelíbil politické opozici, jejímž představitelem je Václavův vlastní mladší bratr Boleslav I. zvaný též Ukrutný.
Vzniká bratrský konflikt, který vyvrcholí pozváním Václava na svěcení kostela do Boleslavi, kde je pak tento český kníže ráno 28. září 935 (starší literatura uvádí rok 929) zavražděn. Hned na to Boleslav obsazuje se svojí družinou Pražský hrad a stává se knížetem, brzy dává převézt Václavovy ostatky do nového chrámu sv. Víta na Pražském hradě.