Tento den si připomínáme vyhlášení samostatného československého státu 28. října 1918, po skončení první světové války a rozpadu Rakouska-Uherska. Na základě versailleských mírových smluv (1919) Československo zahrnovalo Čechy, Moravu, část Slezska, Slovensko a Zakarpatskou Rus. U vzniku republiky stáli osobnosti Tomáš Garrigue Masaryk, Milan Rastislav Štefánik, Edvard Beneš, kteří v exilu usilovali o vytvoření společné země, dále Alois Rašín, Karel Kramář, Antonín Švehla a další.
Významnou roli při vzniku Československa měly legie, které se formovaly z dobrovolníků a zajatců – tvořily základ československé armády, přestože československý stát ještě neexistoval. Vymezovaly se proti Rakousku-Uhersku, některé jednotky se přidávaly na stranu ruské carské armády, jiné k francouzské cizinecké legii a další jednotky vznikly v Itálii. Po Velké říjnové revoluci se legie v Rusku díky Masarykovi oficiálně staly součástí francouzského vojska a usilovaly o přesun na západní frontu.
Už v průběhu roku 1918 uznaly Českou národní radu jako budoucí vládu státu Francie, Velká Británie, USA, Japonsko a Itálie. Poslední rakousko-uherský císař Karel I. usiloval ještě v říjnu vyřešit snahu o emancipaci jednotlivých národů nabídkou na federalizaci mocnářství, která byla v dané situaci už více než nedostatečná, v téže době Masaryk předal americkému prezidentovi tzv. Washingtonskou deklaraci (Prohlášení nezávislosti československého národa). 28. října večer Národní výbor československý vydal zákon o zřízení samostatného státu československého a přebíral postupně moc nad jednotlivými městy a územími. 30. října rakouské vojenské velitelství v Praze kapitulovalo a také byla v Turčianském Svätém Martinu přijata tzv. Martinská deklarace, kterou se Slovensko v čele se Slovenskou národní radou připojilo k českým zemím a vytvořenému novému státu. Prezidentem nového státu byl 14. listopadu 1918 zvolen Tomáš Garrigue Masaryk, předsedou vlády Karel Kramář.
